Odvážil jsem se manželce zavolat, jak si to nakonec nerozmyslela s tou dnešní párty na karlovarském filmovém festivalu, na kterou ji přemlouvám už hezkých pár týdnů. Vysvětlila mi, že jí kamarádi řekli, že je to snobská záležitost a že tam tedy nepojede. Namíchnul jsem se a zeptal jsem se jí, s kým tam tedy asi tak mám jet. Opáčila mi, že není zvědavá na tokání politicko-uměleckých husiček a že si raději domluvila nějakou čajovnu. A že mám pohlídat Klárku. A že jestli tam chci společnost, tak abych si našel milenku. To už mi trochu ujely nervy, protože dobře ví, že ve Varech mám domluvenou spoustu schůzek a musím poklábosit se spoustou lidí živících naši firmu. Že je to jedna ze společenských událostí, kam prostě nemůžu nepřijít a kromě toho ani nepřijít nechci. Přiznám se, že jsem do telefonu křičel.
Nakonec jsem přišel na kompromis – sekretářka skočila koupit takové rozkošné dětské večerní šaty a garde mi bude dělat Klárka. Mluvit už umí moc hezky, je strašně zvědavá a těší se. Jen se bojím, že když bude oslňovat svojí dětskou inteligencí, může se stát hvězdou večera.
Když jsem si postěžoval jedné dámě na chatu, zalapala po dechu a pravila, že za tiketku na galavečer MFF by dýchala. Tak jsem jí tu volnou poslal messengerem, aby mohla jít se svým klukem. Byla v šoku. Alespoň jeden dobrý skutek dnes. Klárka nikdy nikam vstupenku nepotřebovala a věřím, že to takhle ještě tentokráte vydrží. Nakonec, mohl jsem vzít Tandru, že?
Někdy si myslím, že Klárka je chodící reklama na děti. Pokud na ni nenarazíte v okamžiku, kdy zuří, což se jí stává zejména v situaci, kdy jí v její oblíbené hře Age of Empires začne mongolský vojevůdce kostit její městečka. Ano, hraje Age of Empires, sice tomu vůbec nerozumí, ale strašně ji baví někam myší posílat vojáčky a sledovat, co dělají. Je roztomilá. A ve věku necelých čtyř let neobyčejně důmyslná a vyspělá. Však také na galavečeru MFF zářila jako hvězda.
To, že jsem ji s sebou vzal na festival, byla nakonec trefa do černého. Klárka miluje dav a umí si ho užívat. Umí ho také zcela bezpečně a bezprostředně, zcela intuitivně ovládat. Například u neustále obsazeného bufetového stolku, kde se míchaly drinky a kam se mi samotnému nedařilo za normálních okolností protlačit, Klárka rozehnala dav slovy: „Pusťte tatínka pro pití, má to se mnou těžké.” Před Mojžíšem se moře nerozestoupilo rychleji.
Kromě toho excelovala i politicky. To když jsme už dvě desítky minut konverzovali s několika politickými špičkami a od jednoho človíčka z ODS (Topolánek tuším) padlo Klausovo jméno a že jako president si vede dobře. Na to Klárka reagovala slovy: „Já jsem si přála, aby se prezidentem stal pan Motejl. Nemyslím si, že Václav Klaus by byl dobrý prezident.”
Topolánek, vždy žhavý bránit čest svého šéfa, najednou stál před problémem, co má udělat čtyřleté holčičce plivající na jeho modlu. Ze situace se vykroutil, až když mu překvapený Jirka Schmitzer polil košili šampusem. Byl jsem upozorněn, že na takové dítě by se měl vydávat zbrojní pas.
Tím Klárka s politikou skončila a odběhla navazovat známosti. Za chvíli jsem ji zahlédl ve skrumáži nejrůznějších dam, jimž se začala představovat slovy: „Já jsem Klárka, můj tatínek řediteluje novinám, rádiu a televizi! Čím nám můžete být užitečná?” Ilona Csáková Klárce slíbila, že jí nazpívá předvolební hymnu, až bude kandidovat na prezidenta. Na to Klárka odvětila (to už vím jen ze záznamu, nebyl jsem u toho), že nechce být prezident, ale ředitel České televize.
Za další půl hodinu mě několik pánů přišlo polo žertem, polo vážně požádat, zda bych mohl Klárku odvést, a byli ochotni se složit i na nějakou ochranku před hotelovým pokojem. Ukázalo se, že Klárka působí jako reklama na děti, neboť jejich partnerky do pánů začaly hustit: „Pořídíme si děťátko, podívej se, jak je roztomilá…” A většina pánů o tom nechtěla ani slyšet.
Vše se spravilo, když jsem Klárku šel uložit do postele. Samozřejmě se jí z párty nechtělo a samozřejmě kolem toho byla spousta randálu a křiku ve stylu: „Tati, nééé…” Dostali jsme se až na probírání práv a svobod dítěte zaručených ústavou. Pak jsem ji popadl v pase a odnesl do postele. Když jsem hotelovému portýrovi cpal stovku, aby mi na ni dal pozor, pravil jen: „Stovku za tuhle pane? To budu raději krmit medvědy!“ Chápal jsem ho. Děti jsou nebezpečné zboží.
Žádné komentáře:
Okomentovat