stalin6

Pacient číslo 1
Přivolání lékařů na blízkou daču ráno 2. března 1953
Poté co nechali Stalina ležet na pohovce bez lékařské pomoci, vrátili
se Berija, Chruščov, Bulganin a Malenkov domů. Snad ze strachu
nebo možná i z nevyslovené ambivalence vůči jeho uzdravení Stalinovi
nejbližší spolupracovníci odmítli přivolat lékařskou pomoc. Když
Malenkov s Berijou vůdce navštívili a zjistili, že spí, informace
ochranky o různých nebezpečných příznacích ignorovali. Že by měl
skutečně záchvat mrtvice? Vždyť u ochranky nejsou žádní lékaři.
Mohli si to klidně vymyslet. Kolegové si jistě také pamatovali, že
Stalin v posledním období svého života prohlásil vlastní lékaře za
vrahy. Kdo by tedy riskoval a volal nějakého lékaře (nebo povolal
vraha, jak by se vůdce mohl domnívat), když si není naprosto jistý, že
je to třeba? Prostá nutnost okamžité lékařské pomoci se v této situaci
stala složitým politickým problémem.
Mužové ze Stalinovy ochranky strávili zbytek noci ve strachu.
Nepochybně se báli, že mohou být obviněni ze Stalinovy smrti, a proto
znovu požádali o instrukce z nejvyšších míst a podali informaci, že
vůdce není v pořádku. Tentokrát se členové „čtyřky“ rozhodli poslat na
daču tým lékařů. Předtím se však ještě pojistili tím, že svolali všechny
členy byra předsednictva ÚV.1 Tak se povolání předních lékařských
osobností stalo kolektivním rozhodnutím stranického vedení. Pokud
by se Stalin uzdravil, jeho hněv měl padnout na všechny najednou.
Ráno 2. března lékaři konečně přijeli ke Stalinovu loži.
Renomovaný sovětský kardiolog Alexandr Leonidovič Mjasnikov,
jeden z povolaných lékařských odborníků, tuto návštěvu podrobně
popisuje ve svých pamětech. „Diagnóza,“ napsal, „pro nás byla
díkybohu jasná: krvácení do levé mozkové hemisféry, způsobené
vysokým krevním tlakem a aterosklerózou.“ 2 Lékaři dali Stalinovi
velké dávky různých stimulujících prostředků, aniž by doufali, že
P r o d á n o 1 9 . 1 0 . 2 0 1 6 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i m i r o s l a v . c h m e l i k @ g m a i l . c o m , č í s l o o b j e d n á v k y 6 6 1 2 2 6 6 , U I D : 0 6 6 1 f 8 d d - b c 3 2 - 4 2 c 7 - b c a 5 - 0 4 f 5 b 6 b 2 8 a e 8
tím odvrátí pacientovu smrt. Z lékařského hlediska nebyl jeho stav
nijak překvapivý. Pitva původní diagnózu potvrdila, zjistila silné
krvácení do mozku a značné poškození mozkových tepen v důsledku
aterosklerózy.3 Stalin byl nemocný starý muž. Později téhož roku měl
oslavit pětasedmdesátiny.
V totalitních režimech závisí na osobnosti diktátora příliš mnoho.
Od chvíle, kdy se Stalin chopil moci, byla jeho zdravotnímu
stavu věnována ve světě značná pozornost. Během jeho života
se v západním tisku periodicky objevovaly spekulace o tom, že
je nemocen nebo blízek smrti. Podobně si šeptali rovněž lidé
v Sovětském svazu. Badatelé a publicisté sledovali Stalinovo tělesné
i duševní zdraví jako možný klíč k pochopení jeho osobnosti a brutální
diktatury. Spekulace kolem Stalinova zdraví se dlouhou dobu
zakládaly na nepodložených domněnkách. Až teprve nedávno jsme se
dostali k dochovaným lékařským záznamům o Stalinově zdravotním
stavu a ke svědectvím lékařů, kteří ho léčili a po jeho smrti pitvali.
Jako jediné ze tří dětí Džugašviliových, které se dožilo dospělosti,
prodělal budoucí diktátor již v dětství a mládí řadu nemocí. V útlém
věku dostal neštovice, jež mu zanechaly trvalé stopy na tváři.
Prodělal rovněž malárii.4 Poté, po jakémsi úrazu, jehož detaily
nejsou vysvětleny (říká se, že padl pod kočár tažený koněm), utrpěl
několikanásobné zranění levé ruky, které způsobilo její celoživotní
atrofii. V roce 1898 napsal Josif žádost řediteli tbiliského teologického
semináře, aby mu bylo prominuto opakování zkoušky „kvůli plicní
chorobě, která mě dlouho trápí a během zkoušek se zhoršila“.5 V říjnu
a listopadu 1902 požádal o propuštění z policejní vazby kvůli své
„náchylnosti k souchotinám“ a zhoršujícímu se kašli.6 Tuberkulóza,
kterou se nakazil v mládí, se zřejmě vyléčila, takže později v životě
jejími příznaky netrpěl.
Stalin jako profesionální revolucionář zažil mnoho životních
potíží: vězení, vyhnanství a neklidnou existenci i v dobách, kdy
byl na svobodě. Během jednoho vyhnanství prodělal tyfus.7
Nejhorším zážitkem se však stalo jeho poslední vypovězení do
Turuchanské oblasti, které trvalo tři roky. Těžko přivykal drsnému
podnebí, primitivním životním podmínkám, izolaci od „ostatního
světa“ a vynucené nečinnosti. V dopisech přátelům si stěžoval na
„podezřelý kašel“ v souvislosti s velkými mrazy (−37 °C) a na „celkové
4 teror a hrozící válka 217
P r o d á n o 1 9 . 1 0 . 2 0 1 6 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i m i r o s l a v . c h m e l i k @ g m a i l . c o m , č í s l o o b j e d n á v k y 6 6 1 2 2 6 6 , U I D : 0 6 6 1 f 8 d d - b c 3 2 - 4 2 c 7 - b c a 5 - 0 4 f 5 b 6 b 2 8 a e 8
218 Stalin. nový ŽIVOTOIVOTO PIS onemocnění“.8 Carská vláda však byla k odsouzencům všude laskavější
než budoucí stalinský diktát. V systému Gulagu, který Stalin sám
vytvořil, by s největší pravděpodobností tolik věznění a vyhnanství
nepřežil.
Revoluce a občanská válka nejen přivedly miliony lidí do hrobu, ale
rovněž ovlivnily bolševickou stranu a neblaze poznamenaly zdraví
jejích čelných funkcionářů. Dne 23. dubna 1921 schválilo politbyro
prodlouženou dovolenou pro Stalina, Kameněva, Rykova a Trockého,
a to s ohledem na jejich zdravotní stav.10 Koncem května odjel Stalin
na severní Kavkaz a do Moskvy se vrátil až 8. srpna. V roce 1922
dovolenou neměl, avšak politbyro ho v červenci přinutilo, aby trávil
tři dny v týdnu mimo město.11 Po skončení občanské války se pobyt na
čerstvém vzduchu na dače u Moskvy stal pevnou součástí životního
stylu všech příslušníků nejvyššího bolševického vedení. Stalin se
s rodinou usadil v zabavené vile bývalého naftového průmyslníka.
Později, po manželčině smrti, si nechal postavit vlastní vilu hned
u Moskvy. Tato proslulá dača (takzvaná „blízká dača“ ve Volynském)
se stala Stalinovou hlavní rezidencí téměř na dvacet let a provždy
s ním bude spojována. Zde také zemřel.
Na dačách Stalin trávil čas v kruhu rodiny a příbuzných, ale také
se tam setkával se spolupracovníky. Příznačným rysem životního
stylu na dače byly slavnostní hostiny s množstvím alkoholu (popsáno
výše) a hry jako kulečník a gorodki (ruská hra podobná kuželkám),
třebaže sám diktátor si na fyzickou aktivitu nepotrpěl. „Nejraději ležel
na lehátku s knihou, s různými dokumenty nebo novinami. U stolu
vydržel sedávat s hosty celé hodiny,“ vzpomínala jeho dcera Světlana.12
Tato záliba v nehybnosti s věkem samozřejmě narůstala.
Další významnou součástí Stalinova života byly dovolené
v přímořských lázních v jižním Rusku. Na jih odjížděl každoročně
v letech 1923–1936 a poté 1945–1951.13 Bývaly to pracovní dovolené,
neboť za ním pravidelně putoval nepřetržitý proud dokumentů. Stalin
udržoval se spolupracovníky v Moskvě korespondenci, která je však
pro historiky bezcenným pramenem. Na jihu ovšem rovněž odpočíval
a léčil si řadu nemocí: revmatoidní artritidu, časté angíny, dlouhodobé
střevní problémy a neurastenii.14 Pomáhaly mu léčebné koupele.
„Můj stav se lepší. Léčebné prameny v Macestě (u Soči) léčí sklerózu,
P r o d á n o 1 9 . 1 0 . 2 0 1 6 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i m i r o s l a v . c h m e l i k @ g m a i l . c o m , č í s l o o b j e d n á v k y 6 6 1 2 2 6 6 , U I D : 0 6 6 1 f 8 d d - b c 3 2 - 4 2 c 7 - b c a 5 - 0 4 f 5 b 6 b 2 8 a e 8
4 teror a hrozící válka 219
obnovují nervy, rozšiřují srdce a léčí ischias, dnu a revmatismus,“
napsal 1. srpna 1925 Molotovovi.15
Stalin však nebyl ukázněný pacient. Své chronické choroby
podporoval životním stylem i špatnými návyky: kouřením, alkoholem,
hojným jídlem a přemírou práce. Podobně jako většina lidí trvale
kolísal mezi péčí o zdraví a jeho poškozováním. V květnu 1926
odjel na dovolenou na Kavkaz. Po krátké zastávce v Soči si vyjel
s Mikojanem po Gruzii, zastavil se v rodném Gori a pobyl v Tbilisi
u Ordžonikidzeho. Podle dochovaných dopisů velitele Stalinovy
ochranky v Soči M. Gorbačova to byl bujarý výlet. Když byl Stalin
„pod parou“, jak píše Gorbačov, povolal ho náhle ze Soči do
Tbilisi, ale vzápětí na to zapomněl. Gorbačov hbitě přijel a Stalin
se tvářil překvapeně. Když se situace vysvětlila, celá společnost se
tomu „dlouho smála“. Gorbačov se poté musel do vzdáleného Soči
co nejrychleji vrátit.16 Stalin tenkrát ve svém dovádění pokračoval
a tak dlouho jezdil po Kavkaze, až do Soči přijel nemocný. „Vrátil
jsem se do Soči dnes, 15. června,“ napsal Molotovovi a Bucharinovi.
„V Tbilisi mě rozbolel žaludek (otrava z nějaké ryby), takže se teď
musím především uzdravit.“ 17 Gorbačov o tom podal zprávu Stalinovu
asistentovi Ivanu Tovstuchovi: „To cestování po Kavkaze přišlo šéfa,
pokud jde o zdraví, dost draho. Mikojan a Sergo [Ordžonikidze]
mu dali co proto.“ 18 Stalin povolal lékaře, držel dietu a ukázněně
chodil na léčebné koupele.19 Lékař, který ho v Soči ošetřoval,
I. A. Valedinskij, vzpomínal, že si pacient stěžoval na bolesti rukou
i nohou. Když mu lékaři zakázali pít alkohol, Stalin se zeptal: „A co
takhle koňak?“ Valedinskij odpověděl, že „v sobotu se může posilnit,
v neděli odpočívat, aby v pondělí mohl jít do práce s jasnou hlavou“.
„Tahle odpověď se Stalinovi zalíbila, a tak příště uspořádal ,subbotnik‘
[výraz užívaný pro povinně „dobrovolnou“ pracovní sobotu],
na který nezapomenu,“ napsal Valedinskij. Co na něm bylo tak
nezapomenutelného, však nevysvětlil.20
Informace o špatném zdravotním stavu se objevují také ve Stalinově
pozdější korespondenci. V červenci 1928 napsal z dovolené
Molotovovi: „Jsem nemocný a ležím v posteli, budu proto stručný.“ 21
Podle svědectví Valedinského si také v tomto roce stěžoval na svalové
bolesti rukou a nohou. Po léčebných koupelích pravidelně následoval
P r o d á n o 1 9 . 1 0 . 2 0 1 6 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i m i r o s l a v . c h m e l i k @ g m a i l . c o m , č í s l o o b j e d n á v k y 6 6 1 2 2 6 6 , U I D : 0 6 6 1 f 8 d d - b c 3 2 - 4 2 c 7 - b c a 5 - 0 4 f 5 b 6 b 2 8 a e 8
220 Stalin. nový ŽIVOTOIVOTO PIS subbotnik. Stalin pozval své lékaře na oběd „a tak štědře nás hostil
koňakem,“ vzpomínal později Valedinskij, „že jsem se dostal domů
až příští den, v neděli“.22 V roce 1928, před léčebnou koupelí v Soči,
si Stalin opět stěžoval na bolesti rukou a nohou. Revmatická artritida
se mu v levé ruce zhoršila.23 Během dovolené v srpnu 1929 napsal
Molotovovi: „Začínám se zotavovat ze své nemoci v Nalčiku.“ 24 Když
se v roce 1930 opět léčil v Soči, onemocněl angínou. V září 1930 napsal
své ženě, že mu zubní lékař „obrousil“ osm zubů najednou, a tak mu
„moc dobře nebylo“.25 V roce 1931 opět podstoupil léčebné koupele.
„Byl jsem deset dní v Cchaltubo. Měl jsem 20 koupelí. Voda tam byla
báječná, opravdu léčivá,“ napsal Jekunidzemu.26 V září toho roku
napsal své ženě, že odpočívá v Soči společně s Kirovem. „Jednou (jen
jednou!) jsem byl u moře. Koupal jsem se. Bylo to moc příjemné!
Myslím, že tam zajdu zase.“ 27 Stalin zřejmě neuměl plavat, proto psal,
že se koupal.
Stalinova dovolená v roce 1932 byla jednou z jeho nejdelších. Podle
evidence návštěvníků jeho kremelské pracovny nikoho nepřijal od
29. května do 27. srpna, tedy takřka tři měsíce. Zjevným důvodem
tak dlouhé absence v Kremlu bylo jeho chatrné zdraví. Během
následujícího jara zahraniční tisk již spekuloval, že je Stalin vážně
nemocný. Dne 3. dubna uveřejnila agentura Associated Press Stalinovu
odpověď na její dotaz, která tyto spekulace vyvrátila:
Není to poprvé, co se v buržoazním tisku objevují vymyšlené zprávy, že jsem
nemocen. Jsou tam samozřejmě lidé, v jejichž zájmu je, abych na dlouhou
dobu vážně onemocněl, pokud se nestane něco horšího. Možná to ode mne
není právě taktní, jenže já bohužel nemám informace, jimiž bych oněm
pánům udělal radost. Ačkoli je to možná smutné, skutečnost je taková, že jsem
naprosto zdráv.28
Za touto typicky uštěpačnou odpovědí se však skrýval opravdový hněv.
Stalin měl vážné zdravotní problémy, které odpočinek v příznivém
klimatu jižního Ruska nijak nezmírnil. „Mé zdraví se zřejmě brzy
nezlepší,“ napsal Stalin Kaganovičovi z jihu v červnu 1932. „Celková
slabost a pocit vyčerpanosti jsou teď zřejmé. Jakmile si pomyslím,
že se to lepší, zase se to obrátí, čeká mě ještě dlouhá cesta. Příznaky
revmatismu nemám (nějak zmizely), ale celková slabost nepomíjí.“ 29
P r o d á n o 1 9 . 1 0 . 2 0 1 6 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i m i r o s l a v . c h m e l i k @ g m a i l . c o m , č í s l o o b j e d n á v k y 6 6 1 2 2 6 6 , U I D : 0 6 6 1 f 8 d d - b c 3 2 - 4 2 c 7 - b c a 5 - 0 4 f 5 b 6 b 2 8 a e 8
4 teror a hrozící válka 221
Brzy se však Stalin zotavil natolik, že podnikl 370 kilometrů dlouhou
cestu v motorovém člunu po Černém moři.30
Pravidelné cesty na jih podnítily Stalina k výstavbě nových
rekreačních objektů. Začalo se ve třicátých letech a pokračovalo až do
konce jeho života. „Postavili jsme tu nádherný domeček,“ napsal o své
nové dače v Soči v srpnu 1933. O měsíc později informoval o další
rezidenci. „Dnes jsem navštívil novou daču u Gagry. Podařila se (právě
dokončena stavba) velkolepá dača.“ 31
V roce 1933 nebyl ve svém kremelském kabinetu od 17. srpna
do 4. listopadu. Dne 18. srpna odjel z Moskvy na jih společně
s Vorošilovem. Cesta – vlakem, člunem a autem – trvala sedm dní,
během nichž oba navštívili mnoho regionů. Zbytek své dovolené Stalin
strávil na cestách (také po moři), přijímal hosty a – nevyhnutelně –
rovněž pracoval. Tato dovolená patřila zřejmě k těm příjemnějším.
Situace v zemi se po zhoubném hladomoru částečně stabilizovala,
a tak mělo sovětské vedení lepší náladu. Stalin se navíc těšil poměrně
dobrému zdraví. „Koba se po celou dobu cítil výborně,“ napsal
Vorošilov Jenukidzemu. „Měl jediný zdravotní problém – bolely ho
zuby.“ 32
Stalinova dovolená v následujícím roce byla méně úspěšná. V roce
1934 dostal chřipku, po níž se vrátil do Moskvy pohublý.33 Ani Kirov,
který Stalinovi ono léto dělal společnost, nebyl spokojen. „Vůlí osudu
jsem se ocitl v Soči,“ napsal Kirov, „ale žádnou radost z toho nemám –
horko tu není tropické, ale pekelné […] Moc lituju, že jsem do Soči
vůbec jel.“ 34 V roce 1935 se okolnosti dovolené opět nevydařily: Stalin
dostal chřipku a kromě toho si poranil prst, neboť mu jej šéf jeho
ochranky přibouchl dveřmi auta. Když se v závěru svého pobytu
zastavil v Tbilisi, aby navštívil matku, měl problémy se žaludkem.35
Stalinovy dopisy spolubojovníkům do Moskvy z dovolené na jihu
v srpnu až říjnu 1936 jsou krátké, strohé a nezřídka podrážděné.
Neobsahují žádné osobní informace, pouze rozkazy. Většinou se
věnují otázce boje s „nepřáteli lidu“ a organizaci prvního velkého
moskevského procesu se Zinovjevem a Kameněvem.
Rok 1937 začínal ponuře jak pro zemi, již zachvátila další vlna
represí, tak i pro samotného Stalina, který opět onemocněl angínou.
(Zotavil se a 5. ledna si opět vychutnával večeři se spolupracovníky
a lékaři, po níž se tančilo při gramofonových deskách.36) Bez ohledu
P r o d á n o 1 9 . 1 0 . 2 0 1 6 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i m i r o s l a v . c h m e l i k @ g m a i l . c o m , č í s l o o b j e d n á v k y 6 6 1 2 2 6 6 , U I D : 0 6 6 1 f 8 d d - b c 3 2 - 4 2 c 7 - b c a 5 - 0 4 f 5 b 6 b 2 8 a e 8
222 Stalin. nový ŽIVOTOIVOTO PIS na pokračující zdravotní potíže poprvé po mnoha letech neodjel
z Moskvy na dovolenou. Nejspíš kvůli vlastnímu podílu na čistkách
v sovětské společnosti. V Moskvě zůstal také během několika
následujících letních období. Po zklidnění Velkého teroru mu
v rekreaci na jihu bránila hrozící válka. V roce 1939 například strávil
srpen v rozčílení během obtížných jednání se západními mocnostmi
a poté s nacisty, což vyústilo v pakt s Hitlerem. Nedávno dosáhl
šedesátky a jeho zdravotní stav se nezlepšil. V záznamech z února 1940
se Valedinskij zmínil o další angíně a ošklivém nachlazení.37
Začátek války v létě 1941 znamenal pro již tvrdě pracujícího Stalina
krajní pracovní vypětí. Na rozdíl od mnoha sovětských občanů
samozřejmě netrpěl ani hladem, ani těžkou fyzickou prací do úpadu,
avšak další nápor práce a odpovědnosti se na jeho zdravotním
stavu projevil. V září 1944 během jednání s americkým velvyslancem
v Moskvě Averellem Harrimanem (který se snažil dojednat Stalinovo
setkání s Rooseveltem a Churchillem) Stalin vysvětlil, že nemůže
opustit zemi, protože je „čím dál častěji nemocen“. Podle jednoho
záznamu z těchto rozhovorů „dříve u s. Stalina trvala chřipka den
nebo dva, teď stůně půldruhého až dva týdny. Projevuje se stáří.“ 38
Stalin to možná se zdravotními problémy poněkud přeháněl, protože
kategoricky odmítal cestu letadlem. Jeho křehký zdravotní stav během
válečných let je však popsán v mnoha memoárech. Jakmile to situace
na frontě dovolovala, Stalin se stáhl na svou daču a pracoval tam.
V říjnu 1945, krátce po kapitulaci Japonska, si Stalin po několika
letech opět dopřál dovolenou na jihu.39 Ke konci života posouval
své dovolené blíž k podzimu, obvykle odjížděl až v srpnu nebo září
a vracel se v prosinci. Vrchol léta zřejmě raději trávil na dače u Moskvy
a na jih zamířil, až když se ochladilo. V letech 1946–1949 míval
dovolené čím dál delší, až tři nebo tři a půl měsíce, v letech 1951–1952
trávil mimo město čtyři a půl měsíce.40 Na jihu vedl Stalin víceméně
stejný život jako v Moskvě. Každý den se zabýval korespondencí a psal
dopisy spolupracovníkům. Přijímal také hosty, avšak v menší míře než
v Moskvě. Ve stejném rozsahu pořádal slavnostní večeře, po nichž se
hrál kulečník. Během pobytu v ruských lázních míval léčivé koupele,
chodil na procházky a cestoval. V roce 1947 projevil přání podniknout
cestu z Moskvy na Krym autem, avšak kvůli špatným silnicím se dostal
pouze do Kursku, kde přesedl na vlak. Dlouhé cesty autem zřejmě
P r o d á n o 1 9 . 1 0 . 2 0 1 6 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i m i r o s l a v . c h m e l i k @ g m a i l . c o m , č í s l o o b j e d n á v k y 6 6 1 2 2 6 6 , U I D : 0 6 6 1 f 8 d d - b c 3 2 - 4 2 c 7 - b c a 5 - 0 4 f 5 b 6 b 2 8 a e 8
4 teror a hrozící válka 223
neprospívaly jeho revmatismu. Podle některých svědectví přesto raději
seděl na sklopném sedadle vpředu, než na měkkém a pohodlném
vzadu.41 Během pobytů na jihu nevydržel dlouho na jednom místě,
a tak cestoval mezi dačami, jejichž počet narůstal.42 Občas pozval
dceru nebo syna, tu a tam se sešla celá rodina, což z různých důvodů
nebylo možné v Moskvě.
Po válce se návštěvy jihu střídaly s dlouhými obdobími, která
Stalin trávil na moskevské dače. Svou kremelskou pracovnu
navštěvoval čím dál méně kvůli zhoršujícímu se zdraví. Nadále trpěl
bolestmi žaludku a střevními problémy provázenými horečkou,
bolestmi v krku, nachlazením a chřipkou. Ateroskleróza se horšila.43
Už prostě nebyl schopen změnit svůj sedavý životní styl, třebaže se
o to pokoušel. Ani bohatá strava během honosných pozdních večeří
mu jistě neprospívala. Milovan Djilas, který Stalina ve čtyřicátých
letech několikrát navštívil na dače, vzpomínal: „Výběr jídla a pití
býval obrovský, zejména pokud jde o masitá jídla a tvrdý alkohol.“ 44
Předseda maďarské komunistické strany Mátyás Rákosi vzpomíná
podobně:
Atmosféra během těchto večeří bývala nenucená, uvolněná; vyprávěly se
anekdoty – často dokonce vulgární – za bujarého smíchu přítomných. Jednou
se mě pokoušeli opít, jenže víno na mě nepůsobí, což přítomní chápali, ale
někteří se divili. Takový poslední společný oběd se konal na podzim 1952.
Když po třetí hodině ráno Stalin odešel z místnosti, prohodil jsem k členům
politbyra: „Stalinovi je už 73 let, neškodí mu takové večeře, které trvají do
pozdních nočních hodin?“ Soudruzi mě však ujistili, že Stalin zná své meze.45
Stalin čím dál častěji hovořil o svém stáří a o tom, jak je důležité
vychovat novou generaci vedoucích kádrů.46 V hloubi duše však
musel doufat, že mu bude líp. Když mu v listopadu první tajemník
Albánské strany práce Enver Hodža popřál, aby se dožil sta let, Stalin
zažertoval: „To je málo. U nás v Gruzii se lidé dožívají 145 let.“ 47
Stalinova dcera Světlana dosvědčila, že „v posledních letech chtěl být
zdráv a dlouho žít“.48
V roce 1952 Stalin na jih neodjel, přesto svou pracovnu v Kremlu
navštívil pouze padesátkrát, tedy průměrně méně než jednou týdně.
Dne 21. prosince 1952, v den jeho třiasedmdesátých narozenin, ho
P r o d á n o 1 9 . 1 0 . 2 0 1 6 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i m i r o s l a v . c h m e l i k @ g m a i l . c o m , č í s l o o b j e d n á v k y 6 6 1 2 2 6 6 , U I D : 0 6 6 1 f 8 d d - b c 3 2 - 4 2 c 7 - b c a 5 - 0 4 f 5 b 6 b 2 8 a e 8
224 Stalin. nový ŽIVOTOIVOTO PIS dcera Světlana navštívila na jeho dače naposled. „V ten den vypadal
špatně. Zřejmě cítil příznaky choroby, možná si uvědomoval vysoký
krevní tlak, protože nečekaně přestal kouřit a velice se tím pyšnil…
Kouřil padesát nebo šedesát let.“ 49 V té době jeho ateroskleróza
pokračovala. Pitva o dva a půl měsíce později ukázala, že velké
poškození tepen způsobilo silné krvácení do mozku.50
Do jaké míry urychlil Stalinovu smrt nedostatek kvalifikované
lékařské péče? Panuje všeobecné přesvědčení, že během posledních
měsíců života neviděl žádného lékaře, protože se ve vládních
nemocnicích zatýkalo kvůli „spiknutí kremelských lékařů“ (viz
kapitolu 6). Světlana Allilujevová o tom napsala:
Pravděpodobně si uvědomoval, že mu stoupá krevní tlak, ale neměl lékaře,
který by o něj pečoval. Vinogradov [renomovaný lékař, který ho ošetřoval],
jediný, jemuž věřil, byl zatčen a jiného k sobě nechtěl pustit.
Občas něco dostal od nějakého mastičkáře, bral všelijaké tablety nebo si
kapal jodovou tinkturu do sklenice vody. Kromě toho dělal věci, které by mu
žádný lékař nikdy nedovolil: Dva měsíce poté, co jsem ho naposled viděla,
a čtyřiadvacet hodin před záchvatem mrtvice zašel do parní lázně v domku
u dači, jak si zvykl na Sibiři.51
Svědectví Allilujevové je třeba brát s rezervou. Otce vídala jen zřídka
a o jeho životě toho moc nevěděla. Její vzpomínky nabízejí subjektivní
pohled na události. Neexistují archivní materiály, které by ozřejmily,
zda se o Stalina v posledních měsících jeho života lékaři starali. O jeho
zdravotní péči v této době neexistují záznamy. Jenže by mu nejspíš
nepomohl žádný lékařský zákrok na světě.
Právě tak málo toho víme o další složité otázce: Jaký vliv měla
Stalinova nemoc na jeho rozhodování a činnost. Bez solidních
dokladů zůstávají všechny názory pouhými spekulacemi. Již zmíněný
Mjasnikov, jeden z lékařů, kteří se sešli u Stalinova úmrtního lože, byl
přesvědčen, že silná skleróza mozkových tepen, zjištěná post mortem,
musela jeho charakter i jednání ovlivňovat:
Jsem přesvědčen, že Stalinova krutost a podezíravost, strach z nepřátel i ztráta
adekvátního hodnocení lidí a událostí, jeho mimořádná zatvrzelost – že to
všechno bylo do určité míry důsledkem aterosklerózy mozkových tepen (nebo
P r o d á n o 1 9 . 1 0 . 2 0 1 6 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i m i r o s l a v . c h m e l i k @ g m a i l . c o m , č í s l o o b j e d n á v k y 6 6 1 2 2 6 6 , U I D : 0 6 6 1 f 8 d d - b c 3 2 - 4 2 c 7 - b c a 5 - 0 4 f 5 b 6 b 2 8 a e 8
4 teror a hrozící válka 225
spíš že ateroskleróza tyto rysy aktivovala). Stát v podstatě řídil nemocný
muž […] Skleróza mozkových tepen se vyvíjela pomalu, během mnoha let.
U Stalina byla zjištěna ohniska změknutí mozku velmi starého původu.52
Tyto postřehy známého lékaře plně odpovídají svědectvím Stalinových
spolupracovníků. Dokonce i nejoddanější z nich, Vjačeslav
Michajlovič Molotov, připustil: „Podle mého názoru se Stalin během
posledních let už neovládal.“ 53 Rovněž historikové mohou snadno
uvést narůstající „podivnosti“ a řadu neadekvátních reakcí ve Stalinově
politickém počínání. Historikové však nejsou lékaři, dávají přednost
evidentnějším historickým faktům a procesům, na možné nemoci
určitých osobností sice nezapomínají, ale nezdůrazňují je.
P r o d á n o 1 9 . 1 0 . 2 0 1 6 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i m i r o s l a v . c h m e l i k @ g m a i l . c o m , č í s l o o b j e d n á v k y 6 6 1 2 2 6 6 , U I D : 0 6 6 1 f 8 d d - b c 3 2 - 4 2 c 7 - b c a 5 - 0 4 f 5 b 6 b 2 8 a e